Bílá sobota

Bílá sobota

„Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života.“ (Řím 6,3-4)

„Smrt je klidným, očekávaným snem, když je člověk ve stavu posvěcující milosti, tzn. když umírá bez těžkého hříchu. Čím více se už zde na zemi osvobozujeme od toho, co je dočasné, tím snadněji se nám bude umírat. Jak tedy můžeme dosáhnout toho, aby smrt byla klidnou a očekávanou? Aby člověk mohl klidně spát, je třeba, aby se unavil každodenní prací. Je potřeba dopřát si během života nést námahu ve službě Pánu.“

P. Robert Spiske, r. 1875

Mnozí z nás mají rádi ticho Bílé soboty. Nejsme tak vystrašeni jako apoštolové, protože víme, že vstal z mrtvých, ale v myšlenkách se vracíme k oné sobotě, k Ježíšově matce, k jeho přátelům a ptáme se: jak se cítili, o čem přemýšleli, zda měli naději. I my máme otázky. A to je dobře. Jen aby se křesťané nezastavili u Bílé soboty.

Pane, prosím tě, ať lidé neztratí naději.

Z knihy: Dulik, M.: W drodze ku Wielkiej Nocy ze Sługą Bożym ks. Robertem Spiske, přel. S. Františka.

Zpět